Ohlasy

Jak vnímali 7 denní seminář na Fuerteventuře účastníci:

Jitka:

Notifikace od Terezky zněla „Vítr vás rozloží na kvarky a Země zase poskládá zpátky – ale trošku jinak. Opravdověji.“ a to se stalo během pobytu několikrát. Rozložena a složena jsem se cítila opakovaně a zas a znovu. Čas plynul pomalu a všechno co se dělo, každé slovo, každý pocit jsem měla možnost projít si, popřemýšlet o něm, zjistit co mi ukazuje, jak se váže na život, který vedu doma. Sešla se skupina skvělých, zábavných lidí a já si až na Fuertě vzpomněla na sen, který jsem měla doma asi týden před odjezdem. Byli v něm všichni. Během nocí beze spánku, které mi pobyt vlastně zintenzivněly , se mi hlavou nehonila negativa a katastrofy jako doma, ale spíš prožitky a přání , která se plní. Noc na poušti a pocit bezpečí v objetí Země  byl určitě nezapomenutelný zážitek  , ale nejvíc byla bosá chůze kamkoli a po jakémkoli povrchu. Teplo a jemnost písku i tvrdost a ostré hrany kamenů a pichlavá bolest od trnů.  Pohyb a plynutí, emoce a uvolnění.  Jela jsem na ostrov poslouchat vlny. V hlavě mi po návratu zní vlny, vítr, smích a bubny.

Mám toho v hlavě i na srdci ještě hodně, ale nechám si to třeba na příště, protože v tuhle chvíli je pro mne nutkání na jarní, klimaticky nestálejší a po zimě syrovější klima ostrova , velmi silné .

Děkuji Vám, že jsem s Vámi mohla být. Bylo mi ctí

Enny:

Pobyt na Fuerteventuře pro mě byl v mnoha ohledech zcela nový a jedinečný. Už jen možnost odjet na týden sama (bez rodiny ) do tepla a světla byla úžasně osvobozující. Nicméně na místě jsem našla mnohem víc než jen odpočinek. Potkala jsem skupinu z počátku zcela nesourodých a ke konci (téměř) dokonale ladících lidí, s nimiž jsem se nasmála tak, jako už hodně dlouho ne. Začala jsem vnímat svoje tělo z jiného pohledu a přes něj jsem se dostala i do hlubokých koutů své duše… Způsob, kterým jste nás na cestě provázeli, byl pro mě naprosto ohromující a hladký (hedvábný? ). Nekonaly se žádné oduševnělé a nekonečné „ezo-debaty“, všechno krásně plynulo. V žádném okamžiku jsem neměla pocit, že byste byť naznačovali „správnou“ volbu, vždy jsem cítila absolutní volnosti v tom, co si ze situace/diskuze/cvičení mohu odnést. A ve finále myslím, že tento týden pro mě byl nejsilnějším „duchovním“ impulzem v mém životě.

A jestli se ptáte, co se v mém životě změnilo, tak se obávám, že je ještě trochu brzy na hodnocení. Ale myslím, že se změnilo ) Předně jsem se ještě neodhodlala po návratu jezdit metrem, vadí mi věčně pípající elektronika a vadí mi, když děti nebo manžel chtějí, abych myslela za ně… Moc doufám, že přetrvá můj příjemný pocit ve vlastním těle, najednou nefungují moje tělesná a intelektuální složka odděleně, jsou spolu a je mi takhle dobře.

Kateřina:

Každý den po ránu jsme si srovnali svá těla a další hodiny dne vyplnily krásné výlety na přenádherná a silná místa, kde jsme dostali možnost něco nechat nebo naopak něco si přát, užívat si krásu přírody. Zakusili jsme sílu oceánu a já si zatančila v dešti v dunách v poušti. Často mne ty silné momenty dohnaly až slzám… Čistící proces začal, já pozvedla hlavu ?, začala se těšit z organizovaného chaosu, v kterém nevíte, co se bude dít, protože plány jsou od toho, aby se měnily…. A TO zjištění, že každá cesta má svou krásu a význam bylo pro mne něco velkého….. Mohu s čistým svědomím napsat, že seminář na mne zanechal pozitivní trvalé následky.

Děkuji – děkuji Terezce a Zbyňkovi za čas, který nám věnovali před, v průběhu i po semináři samotném ?. Děkuji Terezce a Zbyňkovi, za bezpečný prostor, který nám poskytli, ať už ve skupině nebo individuálně. Děkuji Terezce a Zbyňkovi, za jejich trpělivost, péči a energii. Děkuji svému muži, který mne na seminář doprovodil, nečekaně se všech aktivit zúčastnil a odjížděl s pocitem pokory, respektu a lásky (no tak jako dobrý – 15 let po svatbě mi řekne: „Miluji Tě opravdu o hodně víc“). Děkuji všem, kteří tam byli a udělali to právě tak jedinečným…

Zbyněk – průvodce:

Chvála v recenzích patří ve skutečnosti účastníkům – to Oni vytvářejí obsah a náladu, přinášejí svou zkušenost, moudrost, odvahu si hrát a svůj nadhled a smích.

My jen a jen připravujeme inspirativní a bezpečný prostor, zážitky. Jejich prožití nijak nevedeme,nikomu neříkáme co si má myslet či cítit.

A když se ve mně probudí maličký, leč velmi otravný kazatel, nacpu mu pusu pískem a počkám, až jej to přejde…

Děkuji všem, kdo sebrali odvahu vyletět do vesmíru vlastního vědomí!